Horní Maršov

Vítejte ve východních Krkonoších

Historie obce

Horní Maršov je horské rekreační středisko v údolí řeky Úpy při ústí Lysečinského potoka, 8 km před Pecí pod Sněžkou, 5 km od Svobody n. Úpou a Janských Lázní. Patří k němu místní části Temný Důl, Horní a Dolní Albeřice, Horní a Dolní Lysečiny a Suchý Důl. Trvale se v oblasti Maršova obyvatelé usídlili někdy po roce 1270. Pozemky na území dnešního Maršova, Albeřic a Dolních Lysečin byly tehdy rozděleny v pravidelných lánech – dodnes je patrné,že Maršov býval lánovou obcí. Dole v údolí u řeky stála usedlost a nad ní se táhl pozemek– pole, louky a docela nahoře kus lesa. Ovšem první písemná zmínka o existenci obce Maršov pochází z r. 1466.Tehdy královský hejtman v Trutnově Hanuš z Varnsdorfu udělil Matesovi Behmerovi „hamr v Kalné Vodě a rudu železnou v Maršově“. Hlavní osídlovací vlna nastala v polovině 16. století, kdy do východních Krkonoš přišli dřevorubci z Tyrolska . Začali ve velkém kácet krkonošské pralesy a dřevo se po vodě nejprve po Úpě a pak Labi) plavilo až ke Kutné Hoře. Aby řeka byla splavná, na několika místech byly postaveny přehrady (klauzy).

V tu dobu vznikl dřevěný protestantský kostel, v roce 1608 nahrazený dodnes stojícím renesančním kamenným kostelem od italského stavitele Carolo Valmadiho. Jedná se o nejstarší stavební památku východních Krkonoš s kamennou křtitelnici s vytesaným letopočtem 1572, pozůstatek ještě z původního dřevěného kostelíka. Po bitvě na Bílé hoře byli protestanti z Čech vyhnáni, maršovský kostel se stal katolickým a byl zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Nejspíš v roce 1690 byl kostel obohacen nádherným barokním oltářem ve tvaru zlatého stromu, se sochami světců a ústředním výjevem Nanebevzetí Panny Marie.

Po 400 let byl Maršov také centrem církevní správy, která v polovině 18. století čítala přes 8 tisíc lidí. Osudný den starého kostela nastal 3. června 1868, kdy do věže třikrát za sebou uhodil blesk a během krátké doby shořel celý krov a zvony ze 17. století se zřítily a roztavily. Oltář a další vybavení se však podařilo zachránit. Střecha byla brzy opravena i díky pomoci lidí z celé monarchie včetně císařské rodiny a rovněž byly ulity nové zvony. Tehdy však padl návrh na postavení nového většího kostela, který byl dokončen v r. 1899. „Starý“ kostel začal pustnout zejména po roce 1948 a postupně přestal být využíván. Dnes hřbitovní kostel s původně barokní farou, 400 let starou lípou, barokní sochou sv. Jana Nepomuckého, hrobkou šlechtického rodu Aichelburgů a řadou zajímavých náhrobků tvoří významný historický areál.

Od 16. století se obec stala také přirozeným správním centrem východních Krkonoš. Do roku 1599 byl Maršov součástí královského města Trutnov. V letech 1599 – 1622 panství patřil České královské komoře a v jeho správcování se střídali různí purkrabí, v letech 1622 – 1636 se stal majitelem rod Trčků z Lípy, Maršov byl tehdy součástí panství Žacléř. V letech 1636 – 1701 vlastnila panství rodina de Waggi, která jej získala od císaře, tehdy vzniklo samostatné panství Maršov.

V roce 1701 se majitelem stal Berthold Vilém Valdštejn, jehož dcera Marie Alžběta se provdala za Jana Schaffgotsche, majitele panství Kynast rozléhajícího se na celé severní straně Krkonoš. Od roku 1729 do roku 1767 bylo panství v majetku rodiny Schaffgotschů. Josefa Schaffgotschová se pak za Alfonse z Aichelburgu a měla s ním syna Bertholda z Aichelburgu (žil v letech 1823- 1861), populárního, schopného a oblíbeného zdejšího hraběte.

Téměř centru obce vznikl r. 1792 na místě panského domu jednopatrový klasicistní zámek. V roce 1869 byl zámek rozšířen o tři zadní křídla a vzniklo čtvercové nádvoří. Poslední majitelé panství Czernin-Morzinové v letech 1903 - 1910 celé hlavní křídlo téměř od základů přestavěli v novorenesančním stylu a doplnili o čtyřbokou věž.

Pravděpodobně nejstarším maršovským podnikem je pivovar. První zmínka o něm v Maršově pochází z roku 1599 – založil ho lesmistr a císařský správce Kaspar Nuss. Tehdy stával pivovar pod kostelem sv.Josefa v Dolním Maršově.

Na dnešním místě v centru Horního Maršova se pivovar ocitl po r.1792, kdy hrabě Jan Berthold Schaffgotsch se svým zetěm Alfonsem Aichelburgem dokončili přestavbu zámku a vedle svého pozemku zřídili pivovar s palírnou.

Syn pana Alfonse, osvícený hrabě Berthold Aichelburg, vytvořil z původně pouze komerčního podniku kulturní centrum – přistavěl zde hotel Brauhof (Pivovarský dvůr), a ten byl dlouho jediným hotelem v údolí pod Sněžkou. Hrabě si tu v roce 1855 dále zřídil velký sál s jevištěm pro taneční zábavy, hudební a divadelní představení (a založil první orchestr).

Jeho syn se pak opět zaměřil na obchodní záležitosti a dokončil v r. 1879 modernizaci pivovaru s varnou na 30 hektolitrů. Vzápětí však zadlužený hrabě musel celé panství (včetně pivovaru) prodat.

0d roku 1881 vlastnila panství a zámek rodina Czernin-Morzinů.

Největšího rozkvětu zažilo vaření piva v roce 1908, kdy roční výstav dosáhl 5300 hektolitrů a maršovské pivo se ve vlastních lahvích a sudech rozváželo po hostincích v okolí a nosiči ho vynášeli i do horských bud. Úspěšný sládek Josef Hanke se stal starostou městyse Maršov IV.

V letech 1943 – 1945 byla na panství uvalena vynucená správa Velkoněmecké říše a v roce 1945 bylo včetně zámku zestátněno.

Nepřehlédnutelnou dominantou, která hned při vjezdu do Horního Maršova vítá návštěvníky, je kostel Nanebevzetí Panny Marie, nazývaný také někdy dolní nebo nový (aby byl snadněji odlišitelný od kostela staršího, hřbitovního). Za to, že máme v naší obci zajímavou a architektonicky velmi hodnotnou budovu v novogotickém stylu od jednoho z nejvýznamnějších českých architektů druhé poloviny 19. století – Josefa Schulze, vděčíme osvícené hraběnce Aloisii Czernin-Morzinové, majitelce zdejšího panství. Hraběnka prosadila zadání projektu právě tomuto architektovi, mezi jehož díla patří velké pražské stavby jako Národní muzeum, Rudolfinum i Národní divadlo, a společně se svým synem Rudolfem uhradila 80% nákladů stavby kostela.

Roku 1852 byl v Maršově zřízen okresní a berní úřad a městečko se stalo politickým okresem pro obce náležející k panství. Soudní budova postavená v roce 1855 byla ale při povodni roku 1897 poškozena a v roce 1902 nahrazena budovou novou. Při okresním soudu bylo vězení, notářství a samozřejmě sídlo obce.

Na náměstí sídlí v secesní budově radnice z roku 1906 s kašnou zakončenou sochou Spravedlnosti Obecní úřad Horní Maršov. Na místě dnešní radnice stával domek tehdejšího starosty obce Johanna Pflugera. Při povodni v roce 1897 byl ale zcela zničen, a proto pan starosta koupil budovu bývalého soudu, kde zřídil obchod a byty. Parcelu se zbořeništěm přenechal ke stavbě sídla spořitelny a pojišťovny. V roce 1906 tu byl postaven městský dům v secesním stylu, v přízemí umístěnou lékárnou s velkým výkladem. Od roku 1945 je v domě sídlo obecní samosprávy.

Maršov si i v 19. století zachoval spíše zemědělský charakter. Vznikly tu jen tři průmyslové stavby – brusírna dřeva a vápenka. Významnou architektonickou památkou, která zde zůstala, je bývalá Dixova brusírna dřeva a kamenný sklad přádelny lnu v místní části Temný Důl.

Dalším důležitým mezníkem, který se výrazně podepsal na tváři obce a krajiny, byl v roce 1945 odsun Němců (před nuceným odchodem Čechů v roce 1938 tvořili 90% obyvatel). Významným zásahem do rázu obce byla výstavba nové státní silnice nejprve z Horního Maršova do Pece pod Sněžkou v letech 1968 – 72 a později v letech 1979 – 81 ze Svobody nad Úpou do Horního Maršova.

(s využitím textů ve Veselém Výletu zima 1995, léto 1992 , 1998,1999 a 2003, zima 1995, 1997 a 2006, Vycházkové trasy Aichelburg a příloh Maršovského zpravodaje 6, 9, 11, 12/2006, 2, 7, 10/2007 )